NAILS - Every Bridge Burning
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, tlak a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Mám pocit, že THE GREAT OLD ONES patria aj v rámci žánru medzi menej známe telesá a svojou tvorbou dlhodobo dokazujú, že sa v black metale ešte zďaleka všetko nevyčerpalo. Cthulhu mytológia je síce veľmi prevarená, ale prístup akým ju stvárňujú a prezentujú, je ojedinelý a dovolím si povedať, že aj veľmi originálny. Už „EOD: A Tale Of Dark Legacy“ bol vydarený album kombinujúci masívnu zvukovú stenu s atmosférizujúcimi prvkami. „Cosmicism“ tento koncept posúva na ešte vyššiu úroveň pod hlavičkou „Lovecraftian Black Metal“, ktorú určite nebudem rozporovať.
O spájanie melodiky, bezbrehej hudobnej brutality a kontrastujúcich kúskov jemnejších motívov sa snaží kde kto, ale je viac než dosť pokusov, ktoré končia v prepadlisku času. Naopak, zdarným príkladom by v tomto smere boli WOLVES IN THE THRONE ROOM, ku ktorým by som THE GREAT OLD ONES vzdialene prirovnal. Obe kapelu idú na to v jadre podobným spôsobom, používajú však iné výrazové prostriedky.
„Cosmicism“ je mimo akustický úvod vo svojej podstate veľmi brutálny album. V „The Omniscient“ sa pred vás postaví mohutná hradba gitár plná chápadiel rôznych vyhrávok rútiaca sa na vás najvyššou možnou rýchlosťou vzbudzujúc pocity malosti a bezvýznamnosti. Tento prístup definuje mytologický koncept šialených božstiev z inej dimenzie, ktorých existenciu smrteľník nie je schopný svojou obmedzenou kapacitou poňať.
Okolo takto budovaného pevného základu sú kopomonované rôzne detaily, bohato vrstvené riffy, melodizujúce prvky a sóla. Ten neustály pocit niečoho veľkého vo zvuku rozprestrenom do multidimenzionálneho priestoru s dominantným kovovým chladom je znepokojivý. THE GREAT OLD ONES pracujú skôr s dlhšiou stopážou, čo vôbec nie je na škodu, stále sú schopní zasypať vás originálnymi motívmi, pričom niektoré sú hrubé a neotesané a niektoré prekvapivo jemné - takým je napríklad dvojité sólo „A Thousand Young“ na pozadí tepajúcej rytmiky a eklektickým záverom, ktorý vás nemá problém v posledných piatich minútach hneď viackrát rozsekať.
Pestrosť nahrávky dokazuje aj „Dreams Of The Nuclear Chaos“, kde sa pracuje s najvýraznejšou sadou krkolomných riffov a „Nyarlathotep“, ktorá je epickým, ťažkotonážnym záverom vydareného albumu. Produkčne a zvukovo ide tiež o mimoriadne vydarený celok, ktorý je veľmi bohato navrstvený a neustále pracuje s mnohorozmernými kompozičnými prístupmi. Spojenie extrému a veľmi sofistikovaných štruktúr je jedným z najsilnejších vlastností albumu. Pritom sa však darí jasne definovať všetky nástroje vrátane pôsobivých basových liniek a synergicky zapracovaného vokálu, aj keď „Cosmicism“ pôsobí vo výsledku veľmi organicky a inštrumentálne.
THE GREAT OLD ONES majú svoj osobitý charakter a s každým albumom doteraz rástli. Záverom musím pochváliť aj veľmi podarenú grafickú štylizáciu a prepracovanosť fyzických materiálov, ktoré sú hlavne ako LP lahôdkou aj pre oči. „Cosmicism“ tak ako komplexný celok predstavuje delikátne spojenie extrémneho blackmetalu a temnej kozmológie v sofistikovaných kompozičných štruktúrach, pričom je originálnym prínosom na poli extrémnej hudby a zároveň jedným z najlepších albumov minulého roka. Rovnako si trúfam povedať, že jeho rezonancia v čase bude ešte dlho veľmi silná.
THE GREAT OLD ONES majú svoj osobitý charakter a s každým albumom až doteraz rástli. „Cosmicism“ prezentuje delikátne spojenie extrémneho black metalu a temnej kozmológie v sofistikovaných kompozičných štruktúrach, pričom je originálnym prínosom na poli extrémnej hudby a jedným z najlepších albumov minulého roka.
9,5 / 10
1. Cosmic Depths
2. The Omniscient
3. Of Dementia
4. Lost Carcosa
5. A Thousand Young
6. Dreams of the Nuclear Chaos
7. Nyarlathotep
Cosmicism (2019)
EOD: A Tale of Dark Legacy (2017)
Teke-li (2014)
Al Azif (2012)
Vydáno: 2019
Vydavatel: Season Of Mist
Stopáž: 50:04
Kontakt: Bordeaux, Nouvelle-Aquitaine
-bez slovního hodnocení-
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, tlak a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Další alternativa pro příznivce BORKNAGAR je tato parta z Rocky Mountain. Sice nic převratného, ale jízda je to patřičně ostrá i melodická, plná hezkých momentů a přesvědčivé instrumentace. I střídání growlingu a čistého vokálu je namixováno s přehledem.
Páni muzikanti, hoďte tam něco svižného a veselého, kytary ať závodí s klávesami. Dobré, to je ono. Trochu kýčovité jak ti Taliáni STAMINA. A kdo je ten starý pěvec v novém čepci? Ale, nebyl on u ROYAL HUNT? Dobře jste to skloubili, radost poslechnout.
V pátek nás čeká masivní exploze v podobě novinky německých kanonýrů, to se cítím oprávněn tvrdit už na základě luxusního čtyřpísňového EP, které obsahuje ten nejlepší melodický black / death s hnilobným pachem obinadel a lidského masa. Fans do haptáku!
A jsou zpět. Po dekádě odmlky. Opět rozjuchaní, lehce infantilní, ale hlavně maximálně kreativní a hraví. Deska, u které se prostě nejde nepohupovat do rytmu. Je v tom nezbedná nakažlivost.
Řecký instrumentální postrock, jenž koketuje s blackgazem, ambientem i cinematickou hudbou, který se nebojí ani klávesových ploch a piana. Fascinující vizuál skvěle odráží znepokojivost a melancholičnost jejich hudby.
Další španělský příspěvek do už nyní bohaté nadílky výborných doom metalových nahrávek letošního roku. „Espectres“ je klasický, dřevní a čistý doom, přesto stále velmi emotivní a prodchnutý krásně ponurou atmosférou.